Zámecká kaple Povýšení svatého Kříže v Sokolnicích.

 

Kaple v Sokolnicích byla nejspíše již v 16. století částí tehdy zbudované renesanční tvrze, která je dodnes jako tzv. východní či renesanční křídlo součástí zdejšího zámeckého objektu. Konkrétnější zmínku přináší až mešní nadace založená 6. října 1687 majitelkou panství Marií Polixenou hraběnkou z Haissensteinu, zajišťující pravidelné týdenní mše v Sokolnicích. Avšak neutěšené 17. století, během něhož Moravu po dlouhá desetiletí pustošila vojenská tažení třicetileté války, Torstensonovi Švédové či vpády tureckých hord z Uher, se neblaze podepsalo na stavu sokolnického panství. Historické prameny uvádějí, že v roce 1690 byla kaple v natolik zanedbaném stavu, až došlo ke zřícení jedné z jejich obvodových zdí a muselo se přistoupit k jejímu celkovému obnovení.

Rozkvět sokolnického panství nastává v roce 1705, kdy jej kupuje význačný moravský šlechtic majitel mikulovského panství kníže František Walter Dietrichstein (*1664 – †1738). Společně s boskovickým panstvím vytvořil tzv. sekundogenituru, kterou odkázal svému mladšímu synovi Janu Leopoldovi hraběti Dietrichsteinovi (*1703 – †1773). V této době k panství náležely obce Sokolnice, Telnice, Kobylnice, Ponětovice, Horákov a díl Jiříkovic.

Jan Leopold se pustil do rozsáhlé přestavby zámku. Do Sokolnic povolal význačné barokní umělce z prostředí tzv. dietrichsteinského dvora. Architekt a stavitel František Antonín Grimm (*1710 – †1784) je autorem barokní přestavby zámeckého areálu, včetně jeho kaple. Nejhodnotnějším dílem, patrným v celém svém rozsahu i v současnosti, je nástěnná výmalba kaple od malíře Josefa Sterna (*1716 – †1775). Je jednou z jeho prvních realizací provedených ve službách hraběte Jana Leopolda. „Ikonografii nástěnných maleb výrazně ovlivnilo zasvěcení hlavního oltáře. S ním koresponduje na stěně za oltářem vymalovaná krajina s bílým chrámem, symbolizujícím Jeruzalém. Před krajinným výjevem se tak tyčí Golgota se dvěma kříži, k níž se snášejí andělé. Nad celým výjevem je vyobrazen Bůh Otec s anděly, obklopenými nástroji Kristova umučení. Ústřední motiv však tvoří klenební freska zobrazující legendu o nalezení sv. Kříže. Je složená ze čtyř pravidelně rozvržených skupin: tvoří ji vojáky přidržovaný dřevěný kříž, k němuž přichází zástup osob v čele s císařovnou Helenou a biskupem Makariem, v dolní části skupina přihlížejících osob a v horní andělé na oblačné základně. Hlavní fresku doplňují kartuše s rokokovými rámy znázorňující příběhy spojené s prorokem Mojžíšem. Pod hlavním kůrem nalezneme výjev andělů s nástroji umučení Krista.“ Tematickou výpověď malířské výzdoby graduje v prostoru umístěný hlavní oltář symbolizující Golgotu, osazený křížem s korpusem Krista a pod ním stojící Panna Maria se svatým Janem. Výzdoba chrámu tak dostává prostorový rozměr. Jde o dílo sochaře Ignáce Lengelachera (*1698 – †1780).

 

Nepřehlédnutelnými prvky vnitřního prostoru je také panská oratoř se sochařskou výzdobou a boční oltáře. Ty svým zasvěcením zrcadlí nálady neklidného 17. století. Levý oltář, s vyobrazením Panny Marie Svatotomské, Palladia města Brna, nám i po stovkách let připomíná švédské pustošení našich domovů v roce 1645 a zároveň mocnou přímluvu Matky Boží. Pravý oltář, zasvěcený jezuitskému misionáři sv. Františku Xaverskému, reflektuje význam Tovaryšstva Ježíšova v tehdejší společenské situaci.

V této podobě byl chrám 13. září 1750 slavnostně vysvěcen. Událost popisuje latinský nápis nad vchodem do kaple:
„Kostel Povýšení svatého Kříže Pána našeho Ježíše Krista, za vlády nejvyššího velekněze Benedikta XIV. a za panování nejvznešenějšího císaře Františka I. a nejvznešenější císařovny královny uherské i české Marie Terezie, vysvěcený 13. září od olomouckého světícího biskupa Jana Karla Leopolda hraběte ze Scherfenbergu za účasti 2000 biřmovanců, 4000 zpovídajících se a přitom svěcených tří kněží a jednoho podjáhna. Byl postaven a vybaven Leopoldem hrabětem Svaté říše Římské z Dietrichsteina.“